Vjemů, barev, zvuků, lidí i pocitů je všude kolem plno. Od okamžiku, kdy poprvé začneme vnímat svět kolem sebe, se nám všechny tyto věci začnou v naší mysli usazovat, plnit ji a formovat. Některé z nich jsou klíčové pro vznik naší osobnosti, přinášejí nám radost a pocit naplnění, někam nás posouvají, jiné nás však naopak srážejí k zemi.

Ty, u kterých poznáme, že nám škodí, se snažíme vytěsnit, nevšímat si jich, obcházet je a jít dál. Dá se to, i když nám často berou sílu a chuť do života.

Ale pak jsou tady další, mnohem záludnější věci, o kterých sami nevíme anebo které se tváří, jako něco pozitivního, jako nedílná součást našeho života. Díky tomu se jimi necháváme ochotně vést a manipulovat, v dobré víře, že tak to má být, až jednoho dne se nám v nějakém důležitém okamžiku postaví do cesty a my o ně zakopneme.

To zakopnutí může mít tisíc podob. Jednou je to selhání v partnerském životě, podruhé neschopnost učinit nějaké důležité rozhodnutí, propadnutí nějaké závislosti, jindy zase blok při komunikaci se svými blízkými.

Co s tím?

Bylo by snadné vám nabídnout rychlé a snadné řešení. Hvězdná znamení, výklady karet, šamanské rituály, esence, mastičky, charismatičtí proroci, terapeuti, kteří vám budou říkat to, co chcete slyšet. To všechno jsou zkratky a berličky, kterých na internetu najdete hromady. Fungují. Někdy. Na chvíli.

Ale pokud chcete svoje problémy opravdu řešit - a možná i vyřešit - chtě nechtě budete muset nastoupit cestu radikálního úklidu svojí duše. A tu cestu si projít jen a jen sami, maximálně s malou pomocí a radou někoho, jako jsem já.

Ta cesta je dlouhá, trnitá a s nejistým výsledkem. Nikdo vám neřekne, jestli vás na jejím konci čeká štěstí, naplnění, smíření, láska nebo sebevědomí, možná od každého trochu a možná něco úplně jiného. Jediné, co vím, je, že pokud v té cestě vytrváte, dovede vás k poznání sebe sama. Nic víc, nic míň.